Electra Glide

Pro mnohé je Electra Glide nejtypičtějším příkladem Harley-Davidsonu. Velká, jednoduchá, tradiční, nápadná, motocykl postavený Američany pro Američany, pro cestování rozlehlou zemí jejich původu. Je více než jen pohodlný, nízkootáčkový cestovní vidlicový dvouválec. Electra Glide se stala dunícím, valícím se symbolem svobody na dvou kolech, přestože nikdy nevynikala spolehlivostí, ovládáním ani brzdami.

Electra Glide byla představena v roce 1965, když Harley přidal elektrický startér k dvanáctistovkovému (74 cu in) vidlicovému dvouválci, který byl soustavně upravován od roku 1947. Legendární označení vzniklo podle zavedeného postupu. Hydra Glide z roku 1949 byl první model s teleskopickou, hydraulickou přední vidlicí. Model Duo Glide z roku 1958 měl navíc zadní kyvnou vidlici s tlumiči a model Electra Glide měl navíc dvanáctivoltový elektrický rozvod a startér. Startér motoru byl umístěn za zadním válcem a byl napojen vzadu na primární pohon. Rám Duo Glide se musel kvůli startéru lehce otevřít, první modely tak přišly o prostor na nářadí. Překvapivé bylo, že jednotka půjčená z lodního motoru přestávala ve vlhku fungovat a proto byla obezřetně zachována nožní startovací páka. Harley začal později montovat startéry Homelite, které byly mnohem spolehlivější.

S vysokými řídítky, velkou palivovou nádrží, plošinami pro nohy, jedním sedlem a širokými bíle lemovanými pneumatikami na drátěných kolech vypadala Electra Glide elegantně. Navzdory silným vibracím od motoru, chabým tlumičům a brzdám, problémům umocněným nemalou hmotností 350 kg, byl motocykl příznivě přijat.

Jen o rok později, v roce 1966, Harley změnil motor z typu Panhead (pánvička) na Shovelhead (lopata), nazvaný podle tvaru krytů hlavy válců, s jeho relativně efektivními hlavami „Power-Pac“, který dodal špetku spolehlivosti. Původní exempláře měly motory Panhead s hliníkovými hlavami, jenž se objevily v roce 1948 a první modely Glide (Hydra Glide z roku 1949) a Duo Glide poháněl až o dekádu později. Stejně jako všechny velké dvouválce Harley, měl i tento OHV rozdvojené ojnice, aby bylo eliminováno vahadlové propojení (takže zadní válec byl přesně maskován předním). Primární pohon byl řetězem a poháněl čtyřstupňovou převodovku ( v provedení se sajdkárou až do roku 1980 to byly 3 rychlosti vpřed a jedna vzad). Obsah motoru byl 1207 ccm (74 cu in), v roce 1978, kdy začala být vyráběna nová generace motorů Shovelhead s alternátorem, byl obsah motoru zvětšen na 1340 ccm (80 cu in). Zbytek s pětipalcovými pneumatikami s bílými boky a „stupačkovými“ deskami byl téměř shodný s Duo Glide, i když zde byla nová pětigalonová (19 l) nádrž typu „Turnpike“. Z řady čtyř modelů si dva zachovaly ruční řazení, což přetrvalo až do roku 1972, jako jedna z možností. Další změny v průběhu let zahrnovaly přidání kapotáže, pevných zavazadel a pryžové uložení (silentbloky) pohonné jednotky k ostranění vibrací. Díky tomu všemu pak Electra Glide jela lépe a pohodlněji.

Model Electra Glide nebyl nikdy uměleckým dílem. Cestovní sada „krále silnic“ z roku 1966 si vynutila posunutí zadních tlumičů o něco vpřed, což poškodilo jízdní vlastnosti Glide, které již předtím nebyly dobré. Přes všechno je to pohledný motocykl, vypadající daleko lépe, než jezdí. Stejně jako u jiných harleyů i zde je dobrá zadní brzda, která předcházela přední kotoučové, jež přišla až v roce 1971. Nicméně žádný předvídavý jezdec by raději nezkoušel s tímto modelem Glide prudce brzdit.

Tento stroj je vhodný pro zařazení nejvyšší rychlosti a klidnou jízdu krajinou.